Mladost - Radost...
208 Kč
Sleva až 70% u třetiny knih
Vybrané juvenilie básníka J. H. Krchovského z let
1978-1981.
DOSLOV (POKRAČOVATELE) AUTORA
Tento výbor si nečiní ambici být mojí řadovou sbírkou, a už
vůbec ne ve chronologickém smyslu; to by jí pak totiž náležel
podtitul „Nultá“. Jednou z pohnutek k vydání této knížky (kromě
neveselé okolnosti mých letos dožitých 45 let) byla častá poptávka
ze strany především mladších čtenářů či posluchačů po mých
starších, dosud nepublikovaných textech. Ač je mi záhadou proč,
mnohým z nich jsou prý bližší moje sbírky rané. Snad proto, že je
psal jejich vrstevník, byť již před čtvrtstoletím. I z toho důvodu,
že se jedná jen o určitou část čtenářů, vychází tato knížka v
nevysokém nákladu a má být pouze jakýmsi doplňkem ke sbírkám
dosavadním, řadovým. Kuriozitou, řekněme. Při výběru textů jsem v
převážné míře přihlížel ke znaménkům „plus“ (+) a k vykřičníkům na
okrajích stránek výchozí materie, zažloutlého strojopisu, v němž
takto svého času kladně „známkoval“ (červeně) moje výtvory tehdejší
můj „arbiter“ a rádce Egon Bondy. (Básně, jež jej přinejmenším
nezaujaly, ponechal bez označení, kdežto ty vysloveně špatné
opatřil důrazným „Non!“) Vybraným básním jsem zde ponechal jejich
chronologické pořadí, až na několik málo výjimek, kdy jsem dal
přednost zvolené grafické jednotě (delší text vždy vlevo). Do textů
jsem zasahoval minimálně; vedle několika škrtů, úprav slovosledu či
rytmu, jsem se snažil soustředit jen na odstranění pravopisných
chyb a zjevných nesmyslů. Svůj pseudonym na titulu uvádím v
závorkách z toho důvodu, že do roku 1981 ještě neexistoval;
vymyslel jsem si jej až v létě 1982 (z „konspiračních důvodů“) na
naléhání právě E. Bondyho. Při čtení vzniklého celku jsem si
citelně uvědomil, že tento soubor (mimo jiné) výmluvně dokládá
známý (mně dávno) fakt, že jsem od počátku byl (nemohl nebýt), jsem
a provždy budu, autorem úzce monotematickým. Že jde o témata
zásadní, jediná a nevyčerpatelná. Možná vyčerpávající... Že je
opustit nejen nechci, ale ani nemohu; alespoň ne dříve, dokud
neopustí ona mne, což se stane až při mém (dokonaném) odchodu z
tohoto světa. A že jsem za to čtvrtstoletí sice ušel relativně
značný kus cesty, avšak moc daleko jsem přesto nedošel, ani
neutekl. Od „svých“ témat, od sebe. Že jsem těch uplynulých
pětadvacet let kráčel na jakémsi „duševním rotopedu“, v
soustředných kruzích či ve spirálách, že jsem šlapal jako medvěd ve
šlapacím mlýně, mučil se jako vůl u žernovu, či „vesele“ běhal jako
veverka v točící se kleci. Že jsem běžel na jednom místě jako o
život, a nejednou mi o něj doslova i běželo, a že, ač o něco starší
a trochu jiný, obohacen o „poznatky ze své pouti“, jsem vlastně
pořád (znova) tam, odkud jsem vyšel. MLADOST jsem cestou nějak
pozbyl, zůstala mi pouze ta - „RADOST“...
/Brno, jaro 2005/
Vybrané juvenilie básníka J. H. Krchovského z let
1978-1981.
DOSLOV (POKRAČOVATELE) AUTORA
Tento výbor si nečiní ambici být mojí řadovou sbírkou, a už
vůbec ne ve chronologickém smyslu; to by jí pak totiž náležel
podtitul „Nultá“. Jednou z pohnutek k vydání této knížky (kromě
neveselé okolnosti mých letos dožitých 45 let) byla častá poptávka
ze strany především mladších čtenářů či posluchačů po mých
starších, dosud nepublikovaných textech. Ač je mi záhadou proč,
mnohým z nich jsou prý bližší moje sbírky rané. Snad proto, že je
psal jejich vrstevník, byť již před čtvrtstoletím. I z toho důvodu,
že se jedná jen o určitou část čtenářů, vychází tato knížka v
nevysokém nákladu a má být pouze jakýmsi doplňkem ke sbírkám
dosavadním, řadovým. Kuriozitou, řekněme. Při výběru textů jsem v
převážné míře přihlížel ke znaménkům „plus“ (+) a k vykřičníkům na
okrajích stránek výchozí materie, zažloutlého strojopisu, v němž
takto svého času kladně „známkoval“ (červeně) moje výtvory tehdejší
můj „arbiter“ a rádce Egon Bondy. (Básně, jež jej přinejmenším
nezaujaly, ponechal bez označení, kdežto ty vysloveně špatné
opatřil důrazným „Non!“) Vybraným básním jsem zde ponechal jejich
chronologické pořadí, až na několik málo výjimek, kdy jsem dal
přednost zvolené grafické jednotě (delší text vždy vlevo). Do textů
jsem zasahoval minimálně; vedle několika škrtů, úprav slovosledu či
rytmu, jsem se snažil soustředit jen na odstranění pravopisných
chyb a zjevných nesmyslů. Svůj pseudonym na titulu uvádím v
závorkách z toho důvodu, že do roku 1981 ještě neexistoval;
vymyslel jsem si jej až v létě 1982 (z „konspiračních důvodů“) na
naléhání právě E. Bondyho. Při čtení vzniklého celku jsem si
citelně uvědomil, že tento soubor (mimo jiné) výmluvně dokládá
známý (mně dávno) fakt, že jsem od počátku byl (nemohl nebýt), jsem
a provždy budu, autorem úzce monotematickým. Že jde o témata
zásadní, jediná a nevyčerpatelná. Možná vyčerpávající... Že je
opustit nejen nechci, ale ani nemohu; alespoň ne dříve, dokud
neopustí ona mne, což se stane až při mém (dokonaném) odchodu z
tohoto světa. A že jsem za to čtvrtstoletí sice ušel relativně
značný kus cesty, avšak moc daleko jsem přesto nedošel, ani
neutekl. Od „svých“ témat, od sebe. Že jsem těch uplynulých
pětadvacet let kráčel na jakémsi „duševním rotopedu“, v
soustředných kruzích či ve spirálách, že jsem šlapal jako medvěd ve
šlapacím mlýně, mučil se jako vůl u žernovu, či „vesele“ běhal jako
veverka v točící se kleci. Že jsem běžel na jednom místě jako o
život, a nejednou mi o něj doslova i běželo, a že, ač o něco starší
a trochu jiný, obohacen o „poznatky ze své pouti“, jsem vlastně
pořád (znova) tam, odkud jsem vyšel. MLADOST jsem cestou nějak
pozbyl, zůstala mi pouze ta - „RADOST“...
/Brno, jaro 2005/
Vybrané juvenilie básníka J. H. Krchovského z let
1978-1981.
DOSLOV (POKRAČOVATELE) AUTORA
Tento výbor si nečiní ambici být mojí řadovou sbírkou, a už
vůbec ne ve chronologickém smyslu; to by jí pak totiž náležel
podtitul „Nultá“. Jednou z pohnutek k vydání této knížky (kromě
neveselé okolnosti mých letos dožitých 45 let) byla častá poptávka
ze strany především mladších čtenářů či posluchačů po mých
starších, dosud nepublikovaných textech. Ač je mi záhadou proč,
mnohým z nich jsou prý bližší moje sbírky rané. Snad proto, že je
psal jejich vrstevník, byť již před čtvrtstoletím. I z toho důvodu,
že se jedná jen o určitou část čtenářů, vychází tato knížka v
nevysokém nákladu a má být pouze jakýmsi doplňkem ke sbírkám
dosavadním, řadovým. Kuriozitou, řekněme. Při výběru textů jsem v
převážné míře přihlížel ke znaménkům „plus“ (+) a k vykřičníkům na
okrajích stránek výchozí materie, zažloutlého strojopisu, v němž
takto svého času kladně „známkoval“ (červeně) moje výtvory tehdejší
můj „arbiter“ a rádce Egon Bondy. (Básně, jež jej přinejmenším
nezaujaly, ponechal bez označení, kdežto ty vysloveně špatné
opatřil důrazným „Non!“) Vybraným básním jsem zde ponechal jejich
chronologické pořadí, až na několik málo výjimek, kdy jsem dal
přednost zvolené grafické jednotě (delší text vždy vlevo). Do textů
jsem zasahoval minimálně; vedle několika škrtů, úprav slovosledu či
rytmu, jsem se snažil soustředit jen na odstranění pravopisných
chyb a zjevných nesmyslů. Svůj pseudonym na titulu uvádím v
závorkách z toho důvodu, že do roku 1981 ještě neexistoval;
vymyslel jsem si jej až v létě 1982 (z „konspiračních důvodů“) na
naléhání právě E. Bondyho. Při čtení vzniklého celku jsem si
citelně uvědomil, že tento soubor (mimo jiné) výmluvně dokládá
známý (mně dávno) fakt, že jsem od počátku byl (nemohl nebýt), jsem
a provždy budu, autorem úzce monotematickým. Že jde o témata
zásadní, jediná a nevyčerpatelná. Možná vyčerpávající... Že je
opustit nejen nechci, ale ani nemohu; alespoň ne dříve, dokud
neopustí ona mne, což se stane až při mém (dokonaném) odchodu z
tohoto světa. A že jsem za to čtvrtstoletí sice ušel relativně
značný kus cesty, avšak moc daleko jsem přesto nedošel, ani
neutekl. Od „svých“ témat, od sebe. Že jsem těch uplynulých
pětadvacet let kráčel na jakémsi „duševním rotopedu“, v
soustředných kruzích či ve spirálách, že jsem šlapal jako medvěd ve
šlapacím mlýně, mučil se jako vůl u žernovu, či „vesele“ běhal jako
veverka v točící se kleci. Že jsem běžel na jednom místě jako o
život, a nejednou mi o něj doslova i běželo, a že, ač o něco starší
a trochu jiný, obohacen o „poznatky ze své pouti“, jsem vlastně
pořád (znova) tam, odkud jsem vyšel. MLADOST jsem cestou nějak
pozbyl, zůstala mi pouze ta - „RADOST“...
/Brno, jaro 2005/
Vybrané juvenilie básníka J. H. Krchovského z let
1978-1981.
DOSLOV (POKRAČOVATELE) AUTORA
Tento výbor si nečiní ambici být mojí řadovou sbírkou, a už
vůbec ne ve chronologickém smyslu; to by jí pak totiž náležel
podtitul „Nultá“. Jednou z pohnutek k vydání této knížky (kromě
neveselé okolnosti mých letos dožitých 45 let) byla častá poptávka
ze strany především mladších čtenářů či posluchačů po mých
starších, dosud nepublikovaných textech. Ač je mi záhadou proč,
mnohým z nich jsou prý bližší moje sbírky rané. Snad proto, že je
psal jejich vrstevník, byť již před čtvrtstoletím. I z toho důvodu,
že se jedná jen o určitou část čtenářů, vychází tato knížka v
nevysokém nákladu a má být pouze jakýmsi doplňkem ke sbírkám
dosavadním, řadovým. Kuriozitou, řekněme. Při výběru textů jsem v
převážné míře přihlížel ke znaménkům „plus“ (+) a k vykřičníkům na
okrajích stránek výchozí materie, zažloutlého strojopisu, v němž
takto svého času kladně „známkoval“ (červeně) moje výtvory tehdejší
můj „arbiter“ a rádce Egon Bondy. (Básně, jež jej přinejmenším
nezaujaly, ponechal bez označení, kdežto ty vysloveně špatné
opatřil důrazným „Non!“) Vybraným básním jsem zde ponechal jejich
chronologické pořadí, až na několik málo výjimek, kdy jsem dal
přednost zvolené grafické jednotě (delší text vždy vlevo). Do textů
jsem zasahoval minimálně; vedle několika škrtů, úprav slovosledu či
rytmu, jsem se snažil soustředit jen na odstranění pravopisných
chyb a zjevných nesmyslů. Svůj pseudonym na titulu uvádím v
závorkách z toho důvodu, že do roku 1981 ještě neexistoval;
vymyslel jsem si jej až v létě 1982 (z „konspiračních důvodů“) na
naléhání právě E. Bondyho. Při čtení vzniklého celku jsem si
citelně uvědomil, že tento soubor (mimo jiné) výmluvně dokládá
známý (mně dávno) fakt, že jsem od počátku byl (nemohl nebýt), jsem
a provždy budu, autorem úzce monotematickým. Že jde o témata
zásadní, jediná a nevyčerpatelná. Možná vyčerpávající... Že je
opustit nejen nechci, ale ani nemohu; alespoň ne dříve, dokud
neopustí ona mne, což se stane až při mém (dokonaném) odchodu z
tohoto světa. A že jsem za to čtvrtstoletí sice ušel relativně
značný kus cesty, avšak moc daleko jsem přesto nedošel, ani
neutekl. Od „svých“ témat, od sebe. Že jsem těch uplynulých
pětadvacet let kráčel na jakémsi „duševním rotopedu“, v
soustředných kruzích či ve spirálách, že jsem šlapal jako medvěd ve
šlapacím mlýně, mučil se jako vůl u žernovu, či „vesele“ běhal jako
veverka v točící se kleci. Že jsem běžel na jednom místě jako o
život, a nejednou mi o něj doslova i běželo, a že, ač o něco starší
a trochu jiný, obohacen o „poznatky ze své pouti“, jsem vlastně
pořád (znova) tam, odkud jsem vyšel. MLADOST jsem cestou nějak
pozbyl, zůstala mi pouze ta - „RADOST“...
/Brno, jaro 2005/
Vybrané juvenilie básníka J. H. Krchovského z let
1978-1981.
DOSLOV (POKRAČOVATELE) AUTORA
Tento výbor si nečiní ambici být mojí řadovou sbírkou, a už
vůbec ne ve chronologickém smyslu; to by jí pak totiž náležel
podtitul „Nultá“. Jednou z pohnutek k vydání této knížky (kromě
neveselé okolnosti mých letos dožitých 45 let) byla častá poptávka
ze strany především mladších čtenářů či posluchačů po mých
starších, dosud nepublikovaných textech. Ač je mi záhadou proč,
mnohým z nich jsou prý bližší moje sbírky rané. Snad proto, že je
psal jejich vrstevník, byť již před čtvrtstoletím. I z toho důvodu,
že se jedná jen o určitou část čtenářů, vychází tato knížka v
nevysokém nákladu a má být pouze jakýmsi doplňkem ke sbírkám
dosavadním, řadovým. Kuriozitou, řekněme. Při výběru textů jsem v
převážné míře přihlížel ke znaménkům „plus“ (+) a k vykřičníkům na
okrajích stránek výchozí materie, zažloutlého strojopisu, v němž
takto svého času kladně „známkoval“ (červeně) moje výtvory tehdejší
můj „arbiter“ a rádce Egon Bondy. (Básně, jež jej přinejmenším
nezaujaly, ponechal bez označení, kdežto ty vysloveně špatné
opatřil důrazným „Non!“) Vybraným básním jsem zde ponechal jejich
chronologické pořadí, až na několik málo výjimek, kdy jsem dal
přednost zvolené grafické jednotě (delší text vždy vlevo). Do textů
jsem zasahoval minimálně; vedle několika škrtů, úprav slovosledu či
rytmu, jsem se snažil soustředit jen na odstranění pravopisných
chyb a zjevných nesmyslů. Svůj pseudonym na titulu uvádím v
závorkách z toho důvodu, že do roku 1981 ještě neexistoval;
vymyslel jsem si jej až v létě 1982 (z „konspiračních důvodů“) na
naléhání právě E. Bondyho. Při čtení vzniklého celku jsem si
citelně uvědomil, že tento soubor (mimo jiné) výmluvně dokládá
známý (mně dávno) fakt, že jsem od počátku byl (nemohl nebýt), jsem
a provždy budu, autorem úzce monotematickým. Že jde o témata
zásadní, jediná a nevyčerpatelná. Možná vyčerpávající... Že je
opustit nejen nechci, ale ani nemohu; alespoň ne dříve, dokud
neopustí ona mne, což se stane až při mém (dokonaném) odchodu z
tohoto světa. A že jsem za to čtvrtstoletí sice ušel relativně
značný kus cesty, avšak moc daleko jsem přesto nedošel, ani
neutekl. Od „svých“ témat, od sebe. Že jsem těch uplynulých
pětadvacet let kráčel na jakémsi „duševním rotopedu“, v
soustředných kruzích či ve spirálách, že jsem šlapal jako medvěd ve
šlapacím mlýně, mučil se jako vůl u žernovu, či „vesele“ běhal jako
veverka v točící se kleci. Že jsem běžel na jednom místě jako o
život, a nejednou mi o něj doslova i běželo, a že, ač o něco starší
a trochu jiný, obohacen o „poznatky ze své pouti“, jsem vlastně
pořád (znova) tam, odkud jsem vyšel. MLADOST jsem cestou nějak
pozbyl, zůstala mi pouze ta - „RADOST“...
/Brno, jaro 2005/
Autor: | Krchovský J. H. |
Nakladatel: | Větrné Mlýny |
ISBN: | 80-86907-08-2 |
Rok vydání: | 2005 |
Jazyk : | Čeština |
Vazba: | vázaná |
Počet stran: | 76 |
Zařazení: | česká poezie • výbory |
Mohlo by se vám také líbit..
-
Poslední kniha
Pavel Maurer
-
Krev
Rudolf Sloboda
-
Berlín
Aleš Šteger
-
Fidel Castro
Albrecht Hagemann
-
Vienna Calling
Patrik Linhart
-
Špatný herec
Laco Kerata
-
Hry na hrdiny
Marta Ljubková
-
Americký císař
Martin Pollack
-
Dnes a pozítří
Patrik Ouředník
-
Corpus Christi
Terrence McNally
-
Čekání na Kojota
-
Bílá kniha o kauze Adam Juráček
Pavel Kohout
-
Francouzské drama dnes / I
-
Samota
Hubert Klimko-Dobrzaniecki
-
Carpathia
Maroš Krajňak
-
Příběh opravdického člověka
Pavel Vilikovský