Ladislav Karel Feierabend

Ačkoliv politická dráha Ladislava Karla Feierabenda (1891-1961) nejprve na pozici ministra v Beranově druhorepublikové vládě, v prvních dvou protektorátních vládách a posléze v londýnské „exilové vládě“ neměla zvlášť dlouhého trvání, vykazovalo toto období z ohledu jeho politického názorového dozrávání znatelný vývoj. Dokazuje to i skutečnost, že ještě v lednu 1941 Feierabend ve svém londýnském exilu doporučoval Benešovi, aby se v případě porážky Německa ve světové válce dožadoval posunutí československých hranic až za historické státní hranice. Tak by byly získány strategicky výhodné hranice, zajišťující životní prostor českého národa. Kromě toho nastínil návrh budoucí Československo etnicky očistit a za tímto účelem přesídlit přes jeden milión místních Němců do zvláštní „etnografické bezpečnostní oblasti“, kde by se jim odepírala práva národnostní menšiny. V dubnu 1944 kromě toho Feierabend navrhoval, aby byl jeden milión Němců odvlečen do Sovětského svazu a vykonával tam nucené práce. Po konci války, kdy se jeho domovská politická strana (Agrárníci) už na vládě podílet nemohla a Feierabend byl nucen se stáhnout z „velké politiky“, však své radikální názory na tzv. odsun Němců do jisté míry změnil. Dokládají to i jeho „Politické vzpomínky“, ve kterých mj. uvádí: „Na jedné straně nadále souhlasím s textem Benešových dekretů, které definují československé občanství a definují i německé, maďarské i domácí zrádce a kolaboranty, a tím položily základ odsunu Němců a Maďarů, i když odsun jako takový Benešovy dekrety neřešily. Na druhé straně naprosto odsuzuji veškeré přehmaty, k nimž zvláště během tzv. divokého odsunu v prvních fázích po osvobození republiky docházelo. Přehmaty je příliš mírné slovo, do této kategorie totiž patří také beztrestné a často bezdůvodné zabíjení německých civilistů a ilegální přivlastňování majetku odsunovaných Němců.“ V jím sepsaných vzpomínkách se lze seznámit i s jeho názory na poválečné retribuční soudy se „zrádci a kolaboranty“.

Náš Směr