Sebepřijímání

Přijmout sebe sama můžeme až tehdy, když víme, kdo jsme. Pak lépe procházíme životními změnami a celkově jsme vůči životu se všemi jeho radostmi i strastmi otevřenější, jednoduše řečeno – žije se nám lépe. Sebepřijímání neznamená nečinnost, naopak v nás probouzí aktivní postoj k sobě sama, kdy se každý den rozhodujeme, jakým člověkem chceme být. V tom nám mohou pomoci otázky typu: Jaké jsou mé přednosti a jak je mohu využít prakticky? Jaké slabosti mi komplikují život – se kterými z nich se smířím a které mohu změnit? Jaké jsou mé potřeby a mám schopnosti a znalosti si jejich naplnění zajistit? Pokud nemám – jsem ochoten podstoupit potřebný osobní růst? Jestliže akceptujeme i nelíbivou pravdu o sobě, umožní nám to buď se změnit, anebo se s tím, kdo jsme, smířit a uzdravit tak postoj k sobě sama. Ani k jednomu ovšem nemůže dojít, když vůči sobě pociťujeme odpor. Pak zůstáváme ve stavu bezmoci a uzavíráme si cestu k osobnímu rozvoji. Sebepřijímání je tedy schopnost vidět se reálnýma očima a zbavit se odporu vůči těm aspektům naší osobnosti, které se nám nebo našim bližním na nás nelíbí (výbušnost, lenost, citlivost aj.). Právě potlačování totiž nakonec přetváří původně neškodnou záležitost v problém, který může vést až k destruktivnímu chování vůči druhým či sobě. Když akceptujeme i své stinné stránky, vnitřně se uklidníme a nebudou nás už tolik trápit. Dokonce se může ukázat, že v některých situacích jsou nám pomocníkem, zkrátka aktivujeme jejich zdravou podobu. Sebepřijímání je v podstatě přijetí vlastní nedokonalosti spolu s uvědoměním, že na vrchol každé hory vede tisíc malých kroků, tedy že množstvím zdánlivě nepatrných změn v životě a v postojích si postupně vytváříme život, jaký si ve svém srdci přejeme.

Jana Mráčková, An
poselstviohne.blogspot.cz
liveinspirit.cz